|
Nové CD nese název Geography a je inspirováno myšlenkami amerického vědce, fyziologa a geografa Jareda Diamonda, zejména jeho dílem Osudy lidských společností (Guns, Germs, and Steel: The Fates of Human Societies, 1995; česky Columbus, 2000), které si klade otázku, co způsobilo, že se od určitého bodu začaly různé lidské společnosti vyvíjet různě a nikoliv stejně? Diamondovou odpovědí je, že na vině jsou různá prostředí – tedy zeměpis – nikoliv biologické odlišnosti mezi jednotlivými lidskými skupinami. Tolik nutné hudebně-publicistické minimum, které v Joaquimově případě rád opustím. V první řadě proto, že umělcovu mikroesej na toto téma si lze přečíst pouze v tiskové zprávě, nikoliv na obalu CD samotného, kde je zmíněna jen inspirace Diamondem a žádné rozklady na toto téma se nevedou (na crónicovském bandcampu ale zase ano), především ale proto, že Joaquim je hudebníkem s natolik výrazným autorsko/improvizačním rukopisem, že se rád nechám okouzlovat sluchovými vjemy, nikoliv brilantním záměrem. Sám ostatně, podobně jako například Francisco López, rád hraje potmě, aby posluchači byli opravdu posluchači. Zeměpis v názvu alba se ovšem dá chápat i jako poklona jedenácti z hudebníků, s nimiž Joaquim – dle vlastních preferencí spíš sólista – v minulosti měl tu čest na pódiu; na novince záznamy společného hraní sampluje, takže se můžeme nechat překvapovat hlasy harfy, houslí, klavíru, dechů, perkusí či akordeonu… a kromě toho i samply z několika Joaquimových starších alb. Ty na novince najít neumím, u zvuků akustických nástrojů mě ale těší, jak organicky jsou vetkány do anorganického světa jedniček a nul. Žádné duely, nýbrž plynulá přelévání rovnocenných hlasů. Trochu nadbytečně působí jen sampl zkresleného hlasu v úvodním tracku. Prý jde o záznam z programu Apollo, tedy symbolický pohled na pozemskou geografii z vesmírné výše, podobní „rozhlasoví hlasatelé“ jsou ale dosti omšelou rekvizitou. Poslouchat laptopistu, kterak kliká, katuje a glitchuje, v tom už je pro mě sakramentská dávka nostalgie. Leckdo laptopy, které byly před cca patnácti lety div ne stavěny na piedestal, nyní bere jako samozřejmost, nutné zlo nebo je rovnou opustil pro hraní „živější“, „analogovější“, „kontaktnější“. Z noťasů se stala tak samozřejmá součást domácností a pracovišť, že nás svou novostí a nedostupností už nedojmou. (Kolik laptopů byste si koupili za peníze na pořádný modulární synťák?) Zrovna tak hudba, kterou jsme si zvykli spojovat s termíny uvedenými v prvním řádku tohoto odstavce, už má dávno setřený pel. Vitor Joaquim ovšem s přehledem ukazuje, že živá digitální hra na pomezí kompozice a improvizace je dodnes platnou disciplínou a dá se dělat s virtuozitou, jejíž samozřejmou součástí je nezastupitelnost nástroje. Netroufám si odhadnout, do jaké míry se zde živě improvizuje, do jaké komponuje, do jaké stříhají nahrávky vzniklé v různých kontextech (i geografických). Patrně od každého něco, výsledek je ale nezpochybnitelně joaquimovský.
Osmero tracků se honosí příkladnou
digitální čistotou, přitom ale působí jako ideální
hudba pro podzimní poslech při svíčce. Každá vrstva
zvuku nese výrazný melodický či rytmicko-repetitivní
motiv (nebo jeho náznak), vždy ve středním až
pomalém tempu. Všechny hlasy se přirozeně přelévají,
doplňují a střídají, žádný nápad není strojově
opakován. Improvizace, softwarové a střihačské fígle
– a výsledek je uklidňujícím způsobem skoropísňový.
Stačilo by jen tu a tam neuhnout a místo další
pozvolné odbočky něco zapět… ale proč, že ano?
Takhle je to podmanivější."
"Vitor Joaquim, Porto’s celebrated laptop geomancer, tries to nail it all down with Geography, which sounds like a statement of intent. The opening title track confirms his intentions, as it arrives with sampled speech from some sort of space mission documentary. It’s as if Joaquim is pulling back to show us the planet in its entirety, before coming right back down to ground level. The eight tracks on this release were inspired by Jared Diamond’s book “Guns, Germs and Steel”, which attempted to show how human history and culture has been shaped by environmental factors. I haven’t read the book, so I can’t comment on that, or indeed, how suitable this album is as a soundtrack. You’ll have to make your own minds up about that.
What I can comment on is the music,
and it’s a satisfying set of electronic
experimentalism, stitched together from countless
live instrumental samples and served up with just
the right amount of glitch and fizz. In that sense,
it reminds me of the Jemh Circs LP, with a serious
laptop face instead of a sugar-rush pop-music grin.
But it’s a release that is equally worthy of your
attention, I feel."
"Vitor Joaquim es un gran amigo de
Atmósfera. Le conocimos en el festival Semibreve y
desde entonces hemos seguido su carrera con gran
interés.
"Het Portugese label Crónica is een
ware goudmijn voor een ieder die houdt van
experimentele elektronische muziek. Eerder kwamen
hier reeds Arturas Bumšteinas met ‘Gamelan
Descending a Staircase’ en Martijn Tellinga met
‘Positions’ voorbij. Nu ligt er een nieuwe schijf
van de eveneens uit Portugal afkomstige
laptopkunstenaar Vitor Joaquim. Bij het beluisteren van dit album wordt overigens ook al snel duidelijk dat Joaquim geen gemakkelijk in het gehoor liggende muziek componeert. Zijn muziek heeft eerder iets fragmentarisch, alsof het om puzzelstukjes gaat die niet aan elkaar passen. Dit is geenszins een diskwalificatie, want bij Joaquim verhoogt dit procedé juist de spanning. Een mooi voorbeeld is ‘Technography’ dat natuurlijk refereert aan de opkomst van de techniek in de menselijke geschiedenis, een opkomst die Joaquim hier goed weet te verklanken, met alle dissonanten die daarbij horen. Hetzelfde geldt voor ‘Cargo’ waarin Joaquim een sample gebruikt van een eerdere release genaamd ‘La Strada is on Fire (And We Are All Naked)’ en waaraan hij een exotisch tintje geeft en voor ‘Exodus’ waaraan Joaquim een mystiek element toevoegt door te werken met boventonen en de klanken eindeloos op te rekken.
In ‘Domo
Arigato’ en ‘8’20”’, de beide nummers lopen in
elkaar over, gebruikt Joaquim samples van collega
muzikanten waar hij de afgelopen jaren mee
samenspeelde. Musici als violist Carlos Zíngaro,
multi-instrumentalist Colleen, accordeonist Dimas
Pereira en trombonist Günter Heinz passeren hier de
revue, maar dan zuiver op het niveau van klanken die
Joaquim kunstig verweeft in zijn composities.
Daarnaast gbruikt Joaquim in het afsluitende ‘8’20”’
nog een fragment uit een interview met Laurie
Anderson. Vítor Joaquim é um de variadíssimos casos na cena portuguesa de músicos para quem a improvisaçăo é um processo fundamental, mas que nem por isso consideram tocar aquilo a que vamos chamando “música improvisada”. O facto de o seu instrumento ser o computador, e de este definir ŕ partida o tipo de música que pratica (electrónica / electroacústica), contribui para assim se caracterizar, mas o curioso é verificarmos que o trajecto deste artista sonoro originário de Setúbal, mas há uns anos fixado no Porto, tem sido feito ao lado de figuras da livre-improvisaçăo e mesmo do jazz criativo. Podemos, inclusive, ouvir alguns deles neste disco, como Joe Giardullo, Carlos “Zíngaro”, Gunter Heinz, Angélica V. Salvi, Gustavo Costa ou Ulrich Mitzlaff, com a sua inclusăo através de “samples” explicada por Joaquim como uma forma de geolocalizar as suas memórias colaborativas pessoais – cada uma dessas parcerias aconteceu em determinados lugares, que năo apenas em determinadas alturas do tempo.
Ora, acontece que este disco é sobre
a determinaçăo geográfica dos destinos da
humanidade, tema particularmente pertinente nos dias
de hoje, devido ao fenómeno dos refugiados do Médio
Oriente e do Norte de África na Europa, ŕ falsa
“guerra civilizacional” entre o Ocidente e o Islăo e
ao extremar das situaçőes de xenofobia, racismo e
nacionalismo, com um regresso do obscurantismo
nazi-fascista. Vítor Joaquim inspira-se mesmo num
livro de Jared Diamond, “Guns, Germs and Steel – The
Fates of Human Societies”, do qual utiliza como mote
a seguinte passagem: «A história seguiu diferentes
cursos para diferentes povos devido ŕs diferenças
nos ambientes desses povos e năo por causa de
distinçőes biológicas entre eles.» O que quer dizer
que a mensagem é a mesma do jazz mais
intervencionista e da música improvisada com
conscięncia de si, ainda que os “drones”
caleidoscópicos de “Geography” pareçam nada ter que
ver com a sonoridade de ambas essas tendęncias.
Assim desmentindo, de resto, que a electrónica seja
apenas a banda sonora que se vai dando ao cosmos, na
qualidade da mais escapista e alienada das músicas.
"Si Vitor Joaquim a un mérite c’est
bien celui de conceptualiser ses projets en amont et
de les mettre en perspective les uns avec les
autres. Aprčs l’élégant “Flow” qui traitait de
l’intimité de l’homme et de sa relation avec la
machine, puis “Filament” qui questionnait rien de
moins que l’infinité de l’espace-temps, voici donc
“Geography”. Sorti le 13 septembre dernier, l’album
a pour but de relayer les thčses de Jared Diamond,
prix Pulitzer en 1998 pour son ouvrage “De
l’inégalité parmi les sociétés”, dans lequel est
défendue l’idée que le facteur essentiel du niveau
de développement des hommes est lié ŕ leur
environnement immédiat. Loin d’ętre une simple
théorie des climats essentialisante, la thčse de
Diamond met plutôt en avant les ressemblances entre
les individus, qui partagent les męmes déterminants
biologiques mais sont plongés dans des contextes
géographiques qui varient parfois du tout au tout.
Vitor Joaquim vise ainsi ŕ développer un discours
sur le monde par le seul langage musical ; si le
projet est ambitieux les idées font parfois sens,
notamment quand Joaquim noie des sons synthétiques
que l’oreille associe pourtant ŕ la nature sous
d’autres qui, ŕ peine différents, sont immédiatement
perçus comme les produits de technologies humaines.
Que la pensée de Diamond se retrouve réellement dans
Geography ou qu’elle ne lui serve que de simple
source d’inspiration importe peu: l’album construit
son harmonie grâce ŕ elle et déploie un univers
évolutif et tumultueux permettant au formidable
label portugais Cronica de compter une belle sortie
de plus ŕ son actif."
"VITOR JOAQUIM Geography (Crónica
117~2016): Waren “Flow” (2006) und “Filament” (2011)
vom Blick auf die eigene Gefühlswelt bestimmt und
einer egozentrischen Verfasstheit von Raum und Zeit
und damit von der quasi vertikalen Verortung im
Großen und Ganzen, ist Joaquims Perspektive nun
horizontaler.
Sein Bemühen, die Lage zu erkennen –
Brenns großes Motto – ist spezifisch angeregt durch
Jared Diamonds in “Guns, Germs and Steel” (dt. “Arm
und “Reich” – Die Schicksale menschlicher
Gesellschaften”) expliziertem geographischen
Determinismus. Entwicklungen hängen demnach nicht
von Genen oder Rassen ab, sondern von den
Rahmenbedingungen: von Breitengraden, Klimazonen,
Flora, Fauna und nicht zuletzt Keimen und den
dagegen entwickelten Resistenzen. Das ‘Wo’ bestimmt
das ‘So’. Die Wechselwirkung zwischen Umständen und
Imagination führt zu technologischen Lösungen wie
Stahl und Kanonen. Zuerst verhackstückt Joaquim
Funkverkehr der Gemini 8 und richtet damit, zu
flirrendem und pulsierendem Gitarrenklang, ein
Fernerkundungsauge auf die Erde, so wie das Cover
mit der “Mappa Selenographica” von Beer & Mädler den
Blick auf den Mond richtet. Er tippt mit dem
Stichwort ‘Cantino’ die Weltkarte an, die Alberto
Cantino 1502 als Agent des Herzogs von Ferrara aus
Portugal nach Italien schmuggelte, mit ‘Ganda’ weist
er nach Angola, bis 1775 portugiesische Kolonie, mit
‘Cargo’ auf den Kult um ‘wundersames’ Frachtgut, mit
‘Technography’ auf die Interaktion zwischen
Apparaten und Menschen. Stottrige, tickernde,
sausende, knarrrig furzelnde und pixelnde Spuren
oder klingelnde Pulsarsignale bilden verhuschte
Muster. Joaquim kannibalisiert sich selber, in
‘Technography’ mischt er Vocodergesang, in den
‘Cargo’-Loop zu zischelnden und rieselnden
Geräuschen noch Phantompfeifer und -bläser. Der
vinyl-prickelige und dröhnende Philip
Jeck-Verschnitt ‘Exodus’, der Singsang mit sich
führt, spricht für sich selbst. ‘Domo Arigato’ heißt
Danke auf Japanisch (und ein Album von Durutti
Column), der klapprig kreisende Flow ist mit Samples
von Geige (Carlos Zingaro), Posaune (Günter Heinz),
Piano (Simon Fisher Turner), Waldhorn (Harald Sack
Ziegler), Percussion, Cello, Music Box etc.
orchestriert. Zuletzt häckselt Joaquim in ‘8’20”’
noch die Stimme von Laurie Anderson, nicht
individuell kenntlich, sondern als kollektivierte
Zutat."
Amusio has just published a lengthy interview
with Vitor Joaquim on
his work, particularly the latest “Geography”,
recently released by Crónica. Read it (in German)
at
"Continua la sequenza di interessanti
pubblicazioni della lusitana Cronica che per
l’occasione propone il nuovo lavoro di Vitor Joaquim,
ispiratissimo artista portoghese che compone anche
per documentari, video installazioni e altro ancora.
Quando poi dal vivo
non č supportato da immagini, Joaquim ama esibirsi
completamente al buio proprio perché vuole stimolare
la fantasia e i sensi dei suoi spettatori. Vitor
guida nel suo mondo fatto di rarefazioni glitch,
ambientazioni isolazioniste con importanti
dilatazioni melodiche, proponendosi come l’anello di
congiunzione tra Murcof e gli esperimenti
melanconici alla Bvdub e Loscil. Questa č proprio
una geogra a del suono nel quale perdersi tra rigore
cerebrale ed elementi altamente emotivi.
UN SIGNOR DISCO."
"Chez Joaquim Vitor, infiniment grand et infiniment petit forment un tout qui aime se conjuguer au pluriel, faisant valser les concepts d’intériorité et de spatialisation, de collage et de de mémoire, pour un assemblage qui voit sa propre histoire fusionner avec celle plus vaste de l’humanité. Les interférences semant le désordre sont agencées de telle maničre ŕ ce qu’elles régulent une certaine idée du chaos. Celui engendré par l’homme sur son environnement, déployant tout son ingéniosité pour tenter de percer les secrets d’une nature aussi fuyante que les courbes de l’arc-en-ciel.
Geography fait appel aux sens
cosmiques et ŕ ceux que l’on apprend ŕ enfoncer dans
les profondeurs de sa mémoire, formant un bloc
monolithique aux secousses permanentes et
subtilement sublimées. Aux croisements de
l’électro-acoustique et du sensitif, Vitor Joaquim
dessine des montagnes aux cimes enfouies dans une
nature aux brouillards denses et enveloppants, ŕ
travers lesquels on discerne les éclats d’une
histoire en mouvement, faite de jonctions et de
hasards, d’incidents et de météorologies
transversales, oů les mélodies se cachent pour fuir
la lente agonie du temps.
Envoutant."
"Preziosen wie Laurie Anderson, Simon
Fischer Turner oder Harald “Sack” Ziegler schmücken
Geography (Crónica), das neue Album des
portugiesischen Klangeroberers Vitor Joaquim. Und
das alles „nur“, um in Folge der Überlegungen des
Biogeographen Jared Diamond seinem Wunsch zu
entsprechen, sich den Vollzugsweisen der Verortung
nähern zu können. Wie zuvor den emotionalen
Haushalten (Flow) oder der Idee universeller
Unendlichkeit (Filament). Wer jetzt gleich von der „Vermessung
der Welt“ schwafelt, wird sofort der Selbigen
bezichtigt, wenn auch ohne irdischen Bezug. Reviews on Crónica label: http://blog.cronicaelectronica.org/?tag=117
|
